Akt o digitálních službách (Digital Services Act, "DSA") je návrh nařízení, jehož podoba byla v nedávné době schválena na politické úrovni mezi zástupci členských států, Evropskou komisí a Evropským parlamentem. Cílem tohoto nařízení je sjednotit unijní pravidla pro digitální služby, udržovat bezpečné online prostředí a chránit základní práva uživatelů. Nová pravidla, která DSA zavádí, budou mít zásadní vliv na to, jak bude v dalších letech vypadat online prostředí.
Co je cílem projednávaného nařízení DSA a na koho se bude vztahovat?
DSA stanovuje pravidla a povinnosti pro digitální služby, jako jsou online platformy, sociální sítě, online tržiště, obchody s aplikacemi apod. Zjednodušeně řečeno, týká se služeb, které zveřejňují obsah nahraný uživatelem.
V posledních dvaceti letech se zásadně změnil charakter, rozsah a důležitost digitálních služeb pro ekonomiku a společnost. Došlo ke vzniku a rozvoji nových digitálních služeb a obchodních modelů (jako jsou sociální sítě a online tržiště), které nyní většina občanů EU používá na denní bázi a které mění způsoby, jakými občané komunikují, spotřebovávají a podnikají. Tyto služby jsou ale zároveň zdrojem nových rizik a výzev, jako jsou nelegální aktivity, sociální rizika nebo nedostatečná ochrana práv uživatelů.
Tato negativa se snaží vyřešit právě DSA. Jeho cílem je sjednotit základní pravidla v celé EU, udržovat bezpečné online prostředí, chránit základní práva uživatelů a zároveň umožnit rozvoj novým inovativním firmám.
Jaká pravidla stanovuje DSA pro moderaci obsahu?
Určité digitální služby (hosting a online platformy včetně sociálních sítí) budou mít povinnost zavést mechanismus, pomocí kterého budou moci uživatelé těmto službám nahlašovat, že nějaký obsah (příspěvek, obrázek apod.) považují za nezákonný. Oznámení musí být dostatečně odůvodněná tak, aby platforma mohla jasně určit, že daný obsah je opravdu nelegální a učinit nějaké opatření (např. smazání tohoto příspěvku). Tento mechanismus už většina např. velkých sociálních sítí má, DSA jim navíc ukládá povinnost o jakémkoli takovém opatření informovat uživatele, který daný obsah nahrál. Uživatelé se tedy musí dozvědět důvody, proč jim byl nějaký příspěvek smazán. Pokud se uživatel domnívá, že mu byl příspěvek smazán neprávem, bude mít podle DSA možnost se proti smazání příspěvku odvolat. Pokud bude i po odvolání spor přetrvávat, může se uživatel obrátit na subjekt pro mimosoudní řešení sporů (na náklady platformy), případně samozřejmě na soud.
Tento mechanismus platí pro uživatele služeb. Veřejné orgány (soudy, správní orgány, policie apod.) mají možnost digitálním službám nařídit smazání určitého obsahu prostřednictvím zaslání příkazu.
Na to, zda digitální služby splňují tyto a ostatní povinnosti stanovené DSA, bude v každém členském státě dohlížet samostatný veřejný orgán, tzv. koordinátor digitálních služeb. Na toho se také mohou uživatelé obrátit se stížností, pokud nějaká služba některé povinnosti neplní.
Kdo určuje, který obsah je nezákonný? Internet je přeshraniční služba – co když je obsah v jednom členském státě nezákonný, ale ve druhém ne?
Nezákonný obsah v případě DSA zahrnuje jak informace, které jsou nezákonné samy o sobě (například nezákonné nenávistné projevy, teroristický obsah nebo nezákonný diskriminační obsah), tak nelegální výrobky, služby nebo jinou protiprávní činnost (jako je sdílení obrázků s dětskou pornografií, nezákonné sdílení soukromých fotografií bez souhlasu, kybernetické pronásledování, prodej padělaných výrobků, neoprávněné použití materiálů chráněných autorským právem nebo činnosti zahrnující porušování právních předpisů na ochranu spotřebitele).
Nezákonnost obsahu vychází z unijního nebo národního práva. Některé trestné činy jsou stanoveny jednotně unijními předpisy, které platí v celé EU. Jedná se o ty mimořádně závažné, jako je například terorismus, obchod s lidmi a sexuální vykořisťování žen a dětí, nedovolený obchod s drogami či zbraněmi apod. Pokud se tedy bude jednat o obsah, který je nezákonný na základě unijního práva, bude muset být smazán ve všech členských státech. Další druhy trestných činů si stanovují členské státy samy, a proto pokud obsah poruší zákon pouze jednoho státu, bude smazán pouze tam, avšak občané z ostatních členských států k němu budou mít stále přístup.
Na nahlašování obsahu mají mít velký vliv tzv. důvěryhodní oznamovatelé. Kdo se jimi může stát? Nehrozí, že budou mazat obsah, který neodpovídá jejich názorům?
Status důvěryhodného oznamovatele může být udělen subjektům (nikoli fyzickým osobám), které splňují stanovené podmínky.…
