V reakci na právní nejistotu ze strany bank, jakým způsobem přistupovat ke konkrétním situacím při poskytování vybraných bankovních služeb, přistoupil Finanční analytický úřad k vydání tohoto obecného stanoviska. Stanovisko k výkladu příslušných ustanovení zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AML zákon“) bylo konzultováno s Českou národní bankou.
Stanovisko vychází ze dvou otázek
- Má banka povinnost provést identifikaci osob v těchto případech?
- Má banka považovat tyto osoby za osoby jednající jménem klienta v daném obchodu v rámci obchodního vztahu?
a odpovědi na ně demonstruje na šesti níže uvedených modelových případech.
1. Zaměstnanec banky (v roli respondenční instituce) přistupující ke korespondenčnímu účtu jiné banky (v roli korespondenční instituce):
V tomto případě je třeba provést identifikaci zaměstnance banky – respondenční instituce přistupující ke korespondenčnímu účtu banky v roli korespondenční instituce. Důvodem je skutečnost, že respondenční instituce je z povahy věci klientem korespondenční instituce, pročež je třeba identifikovat jejího předmětného zaměstnance z titulu osoby jednající za klienta dle § 8 odst. 4 AML zákona.
2. Zaměstnanec právnické osoby, v jejíž prospěch bylo vydáno povolení klienta banky k inkasu na vrub tohoto klienta:
V tomto případě není třeba provést identifikaci zaměstnance právnické osoby, v jejíž prospěch bylo vydáno povolení klienta k inkasu na vrub klienta. Předmětná právnická osoba totiž není klientem dané banky. Stejně tak není třeba identifikovat ani jejího zaměstnance.
3. Zaměstnanec právnické osoby, v jejíž prospěch bylo vydáno povolení klienta banky k provádění instrukcí typu MT101 prostřednictvím SWIFTu na vrub tohoto klienta:
Na úvod je třeba uvést, že odpověď se týká jen schématické situace. Vyvozujeme, že zaměstnance právnické osoby, v jehož prospěch bylo vydáno povolení klienta banky k provádění instrukcí typu MT101 prostřednictvím SWIFTu na vrub tohoto klienta, není třeba identifikovat, jelikož obdobně jako u inkasa předmětná právnická osoba není klientem banky.
Na druhou stranu však nelze vyloučit, že s ohledem na § 9 odst. 3 AML zákona (a z něj plynoucí povinnost provádět kontrolu klienta v rozsahu potřebném k posouzení možného rizika legalizace výnosů z trestné činnosti a financování terorismu v závislosti na typu klienta, obchodního vztahu, produktu nebo obchodu) bude třeba informaci o totožnosti tohoto zaměstnance zjistit v rámci kontroly klienta banky – majitele debetovaného účtu (avšak již nikoli…