Stanovisko bylo vydáno na základě častých dotazů ohledně nejasností s výkladem a praktickou aplikací článku 5b nařízení (EU) č. 833/2014, v platném znění.
Na základě častých dotazů ohledně nejasností s výkladem a praktickou aplikací článku 5b nařízení (EU) č. 833/2014, v platném znění (dále jen „nařízení (EU) č. 833/2014“) a některých dalších souvisejících ustanovení nařízení (EU) č. 833/2014 vydává Finanční analytický úřad (dále jen „Úřad“), jako tzv. příslušný orgán1, následující stanovisko.
Článkem 5b odst. 1 nařízení (EU) č. 833/2014 se „Zakazuje přijímat vklady od ruských státních příslušníků nebo fyzických osob s bydlištěm v Rusku, právnických osob, subjektů či orgánů usazených v Rusku nebo právnických osob, subjektů či orgánů usazených mimo Unii, jež jsou z více než 50 % přímo či nepřímo vlastněny ruskými státními příslušníky nebo fyzickými osobami s bydlištěm v Rusku, pokud celková hodnota vkladů dané fyzické nebo právnické osoby, subjektu či orgánu na úvěrovou instituci přesahuje 100 000 EUR.“.
Článek 5c odst. 1 písm. f) nařízení (EU) č. 833/2014 připouští, že „Odchylně od čl. 5b odst. 1 a odst. 2 mohou příslušné orgány povolit přijetí takového vkladu nebo poskytnutí peněženky, účtu nebo úschovy za podmínek, které považují za vhodné, pokud určí, že přijetí takového vkladu nebo poskytnutí peněženky, účtu nebo úschovy je nezbytné pro nezakázaný přeshraniční obchod se zbožím a službami mezi Unií a Ruskem.“.
V praxi se s aplikací popsaných ustanovení nařízení (EU) č. 833/2014 lze často setkat zejména při poskytování účtů advokátní nebo notářské úschovy (dále jen „úschovní účty“) v souvislosti s prodejem a koupí nemovitostí v Unii, pokud v takovém obchodu jednou ze stran (nejčastěji v postavení prodávajícího) je osoba ruského státního příslušníka nebo jiná osoba, subjekt či orgán uvedené v čl. 5b odst. 1 nařízení (EU) č. 833/2014. Obvykle v takové situaci kupující, na kterého nedopadá omezení podle čl. 5b nařízení (EU) č. 833/2014, složí (převede) na úschovní účet finanční prostředky jako kupní cenu (nebo její část) za nemovitost, přičemž následně se kupujícím složené finanční prostředky stávají dle smluvního ujednání majetkem prodávajícího, tedy jeho „vkladem“ na úschovním účtu. Pokud tedy prodávajícím je osoba, subjekt nebo orgán uvedený v čl. 5b odst. 1 nařízení (EU) č. 833/2014, pak se na uvedený vklad od okamžiku, kdy se stal majetkem prodávajícího, vztahuje omezení v rozsahu podle čl. 5b odst. 1 nařízení (EU) č. 833/2014.
Ze znění čl. 5b, stejně jako ze souvisejících ustanovení (např. čl. 5g) nařízení (EU) č. 833/2014, jakož i z výkladu Evropské komise (v podobě tzv. vodítek v podobě často kladených otázek a odpovědí na ně2 - dále jen „Vodítka“) vyplývá, že ustanovení čl. 5b (ale i čl. 5g) nařízení (EU) č. 833/2014 zavádí omezující opatření spadající do kompetence především úvěrových institucí, jak jsou tyto definovány v čl. 1 písm. h) nařízení (EU) č. 833/2014 a rozumí se jimi „podniky, jejichž obchodní činnost spočívá v přijímání vkladů nebo jiných splatných peněžních prostředků od veřejnosti a poskytování úvěrů na vlastní účet.“.
Z výše uvedeného plyne, že advokát stejně jako notář zcela jistě není úvěrovou institucí ve smyslu definice dané čl. 1 písm. h) nařízení (EU) č. 833/2014 a čl. 5b nařízení (EU) č. 833/2014 tak primárně nemíří na tyto právnické profese. Na druhou stranu však při úschově finančních prostředků prostřednictvím úschovního účtu advokáta či notáře, který vede některá z úvěrových institucí v Unii, nelze bez aktivního přičinění advokáta či notáře, legitimně očekávat od dotčené úvěrové instituce dodržení omezení podle čl. 5b nařízení (EU) č. 833/2014. Důvodem je skutečnost, že úvěrová instituce se o připravovaném obchodu s nemovitostí, resp. o složení peněžních prostředků kupujícím na úschovní účet a o „vkladu“ ve prospěch osoby, subjektu či orgánu…
