Ing. Zdeněk Burda, Ing. Romana Nováková
§ 8 odst. 4 DŘ
§ 92 odst. 5 DŘ – Dokazování
Komentář:
Zakotvení zneužití práva do daňového řádu je na první pohled poměrně nenápadnou změnou, která však může mít velké následky.
Zjednodušeně řečeno, zneužití práva se využije tam, kde daňový subjekt svou činnost provedl zcela v souladu s textem zákona, ale šel proti jeho smyslu a převážným účelem tohoto postupu bylo získání daňové výhody.
Největším problémem tohoto opatření je nalézt hranici, kde je ještě možno uznat postup daňového subjektu jako legální daňovou optimalizaci a kde je již naopak nutno konstatovat porušení úmyslu zákonodárce.
Pojem zneužití práva není v daňové oblasti ničím novým, poprvé jsme se s ním mohli setkat v rozsudku Nejvyššího správního soudu již v roce 2005. Zároveň je však z judikatury zřejmé, že zneužití práva by mělo být aplikováno zcela výjimečně v nejkřiklavějších případech. Předkladatelé zákona se také v tomto smyslu snažili uklidnit odbornou veřejnost, že skutečně půjde jen o výjimečné situace.
Pesimisté však mají obavu, že díky tomu, že se pojem zneužití práva dostal přímo do textu daňového řádu, přičemž v něm není nikde o výjimečnosti jeho použití žádná zmínka, může se lehko stát způsobem, jak budou finanční úřady neuznávat položky, které se dříve neodvážily napadnout. Záminkou pak bude právě ono "zneužití práva", tedy argumentace, že daňová výhoda byla získána sice zcela v souladu s textem zákona, ale porušila jeho smysl.
Zastánci aplikace tohoto pojmu vycházejí ze snahy o odstranění nedokonalosti textů přijatých zákonů a dalších obecně závazných právních předpisů. Je zřejmé, že text právního předpisu nemůže nikdy reflektovat v plné šíři a hloubce všechny případy, které mohou v praxi nastat. Duch či smysl zákona se může při konstrukci jednotlivých ustanovení vytratit či může být obtížně dohledatelný.
Na straně druhé však existují neméně důležité pojmy, kterými jsou: "předvídatelnost práva" či "právní jistota", "dobrá víra", "legitimní očekávání" apod. Jedním ze základních úkolů právního státu je zaručit občanům předvídatelnost toho, jak se k nim státní instituce budou chovat, a to by měl zajistit v prvé řadě text zákona či dalších předpisů a jeho respektování příslušnými institucemi, dále pak pokud možno jednotná výkladová praxe správních i soudních orgánů.
Konkrétní přístupy správců daně tak jsou velkou neznámou a vyskytují se naopak obavy ze zneužití práva správcem daně.
V souladu s textem zákona je třeba zdůraznit, že zneužití práva prokazuje správce daně, nemůže tedy položit otázku: "Prokažte, že jste svým přístupem nezneužil právo". Napřed musí správce daně prokázat zneužití práva a teprve poté dát poplatníkovi prostor pro to, aby se ke tvrzení správce daně vyjádřil a případně jej i vyvrátil.
Konkrétní aplikace zneužití práva můžeme zatím vysledovat z judikatury soudů k této oblasti. Tak např. poprvé se zneužití práva v daňové oblasti v ČR objevilo v rozsudku Nejvyššího správního soudu v roce 2005, za zneužití práva označil případ, kdy fyzické osoby založily občanské sdružení, kde byly členové opět ony a jejich rodinní příslušníci. Následně tomuto občanskému sdružení poskytly jako fyzické osoby dary na charitativní účely a odečetly si je od základu daně. Občanské sdružení pak z těchto darů financovalo aktivity jeho členů, tedy v podstatě členů rodiny dárců. Text zákona porušen nebyl. Nejvyšší správní soud ale konstatoval, že u charitativních darů jako odečitatelné položky od základu daně není smyslem zákona použít je v konečném důsledku na spotřebu členů rodiny dárců.
Daňový poradce šikovnými žádostmi o prodlužování lhůt a omluvami z jednání dosáhl toho, že správce daně nestihl daň včas vyměřit a nastala její prekluze. Finanční správa se pokusila u soudu argumentovat zneužitím práva ze strany daňového poradce, nebyla však úspěšná. Soud konstatoval, že daňový poradce má chránit zájmy svého klienta a příslušné lhůty si měl uhlídat právě samotný správce daně. Zneužití práva tedy nebylo konstatováno.
Judikatura
C-273/18 Kuršu zeme
ze dne 10. července 2019
Povinnost správce daně prokázat existenci zneužití práva
Není možné konstatovat existenci zneužití práva, aniž by bylo správcem daně identifikováno, v čem neoprávněné daňové zvýhodnění spočívá.
Správce daně neuznal odběrateli nárok na odpočet z důvodu, že bylo prokázáno nabytí zboží od jiného subjektu (z jiného členského státu), než který vystavil odběrateli daňový doklad. Správce daně konstatoval zapojení odběratele do uměle vytvořeného řetězce plnění…
